No jasně, ono je to jednoduché:
Miláčku, stěhujeme se a pomáhat postarším rodičům budeš holt muset dojíždět. Místo 2-3 menších návštěv týdně obětujeme každý víkend. Nebo jim šetrně sděl, že se stěhují s námi do velkého města a domek po rodičích musí prodat, aby si mohli vedle nás pořídit 1+1 v paneláku. Až budou potřebovat DD, můžou zapomenout na to, že by žili se staroušky z okolí, které znají už od mládí. Seženeme jim něco v okolí, abychom je měli blíž.

Menší děti, to nevadí, že tady máte kamarády a jinde si budete těžko zvykat, prostě jedeme a vaše pocity nikoho nezajímají. V nové škole si prostě zvyknete a hotovo. Co na tom, že máte rádi svého zubaře, prostě půjdete tam, kde vám ho sežene ZP.

Větší děti, gympl vám seženeme i jinde. Možná budete muset opakovat ročník. Možná tam nebude latina. Možná bude v každém ročníku 5 tříd a učitelé si vás nebudou pamatovat.Jste velcí a život není spravedlivý.

Milý domečku, který už 15 let splácíme a milujeme. Co na tom, že jsme si tě nechali postavit na míru naší rodině a bude těžké sehnat kupce. Co na tom, že jsme několik měsíců vybírali ten nejlepší pozemek, kde uvidíme západ slunce nad Stěnami. Nedá se nic dělat, půjdeme do města, kde jsou domy dražší a vezmeme první, co si budeme moct dovolit.

Skvělý plán.
Proč bychom nemohli spokojeně žít tam, kde je náš domov? My dospělí jsme se kdysi rozhodli tady zůstat a právě tady vychovávat svoje děti. Teď žijeme ve městě, které je srovnatelné s Mostem apod. Proč se máme měnit my? Žijeme tady, pracujeme, platíme daně a kdo má u domu městský chodník, ten ho zdarma uklízí.