Sociopat je velmi nebezpečný, a je proto dobré jej rozpoznat a izolovat od slušné společnosti, především od jakékoli formy moci. Tu totiž téměř s jistotou zneužije.

Typickými rysy a projevy sociopata jsou lež, absence svědomí a studu, extrémní egocentrismus, chorobná touha po moci a potřeba nadřazenosti, neschopnost spolupráce, lhostejnost k citům, pocitům a osudům jiných lidí a téměř absolutní účelovost jeho jednání. Slušnost považuje sociopat za slabost.

Účelovost jednání sociopata je extrémní. Ve chvílích, kdy něčeho potřebuje dosáhnout, dokáže být i milý, přátelský a velmi přesvědčivý. Jakmile toho dosáhne, nastoupí absolutní lhostejnost k potřebám druhé strany. Pokud jej chce někdo žádat o nápravu, připomene mu jeho odpovědnost, nebo dokonce vytkne chyby, stává se sociopat v lepším případě hluchým a slepým, v tom horším a častějším se v něm probudí běs. Své nepřátele (to jsou všichni, kdo s ním nesouhlasí nebo po něm něco vyžadují, např. odpovědnost) se snaží ponížit, porazit, rozdrtit. Pomlouvá je, uráží a špiní.

Podle osobnostního typu jsou dva hlavní způsoby chování sociopata pod tlakem. První je ledově klidný, chová se chladně urážlivě a výsměšně. Druhý typ řve, nadává a uráží hrubými slovy, je vulgární, často je hysterický a těžko se kontroluje. Pokud je k dispozici záznam iritovaného sociopata, pak nejlepším studijním materiálem je sledování jeho projevu bez zvuku. Zážitek.

V rozhovorech sociopat dokáže často pronášet téměř nesmyslné věty. Neodpovídá na otázky, uhýbá, útočí a nesouvisle přeskakuje mezi tématy. Jeho projev může být nesourodý a bezobsažný, ale vždy je přesvědčivý. Teprve doslovný přepis záznamu sociopatova spontánního projevu prokáže, jaké přemety a přeskoky v řeči dělá, jak ubohý je jeho verbální projev.