S vložkami to bylo tak, že se rozkřiklo, že nebudou a lidi je začali ve velkém skupovat. Někteří podnikavci z řad tehdejších zelinářů, prodavačů v mlíčce, kolotočářů a veksláků, z nichž se po revoluci stali regulérní podnikatelé a voliči ODS, vykupovali vložky ve velké a poté je za dvounásobek prodali těm, co si nakoupit nestihli a co pak nadávali, že nejsou vložky.

Západní televize pašovaly ze západního Německa řidiči kamionů, ale dali se také koupit v Tuzexu. Západní oblečení se dalo za pár babek koupit v Tuzexu.

Pořadníky na auto byly jenom pro pitomce. Normální člověk si koupil auto v Tuzexu, protože bony se daly sehnat všude a nikdo nepátral po tom, kde jste k nim přišel. Do Tuzexu na nákup mohl jít kdokoliv a nikdo nepátral po tom, kde pracuje a kolik si vydělává. V Tuzexu měli skladem Škodu 120 L, Ladu Samaru, ale i západní značky jako Ford Sierra, Autobianchi, Fiat Uno, Peugeot 309, takže stačilo přijít, vysypat jim na stůl třeba 40 tisíc bonů a jel jste ihned domů v západním autě.