K prodeji sbírky jsem se obsáhle vyjádřil dvakrát na Zastupitelstvu města Broumova a po odsouhlasení koupě městem také v rozhovoru pro web Naše Broumovsko. Nebudu tedy nyní rozebírat znovu důvody prodeje a význam toho, že sbírku jako celek koupilo město Broumov. Věřím, že budoucnost ukáže, jak prozíravé a smysluplné to pro město bylo. Je potřeba si uvědomit, že město a ani okolní obce žádné takové sbírkové a archivní materiály nemají, rozhodně ne v takovém rozsahu, takže jde o skutečně podstatné doplnění paměťového fondu, který takto přechází do majetku města, tedy veřejnosti.
Chci ale reagovat opět na pana Bitnara, který se s většinovým, tedy demokratickým rozhodnutím Zastupitelstva města Broumova neumí smířit a stále nákup sbírky rozporuje. Koupě jakékoli části sbírky městem nebyla na stole, nabídka byla pouze na koupi celku, o ničem jiném jednáno nebylo. Takto byl záměr představen na červnovém zastupitelstvu, kterého se ovšem pan Bitnar neúčastnil. Nevyužil ani možnosti po celé léto, aby si sbírku prohlédl a s jejím obsahem se seznámil, tuto možnost měli všichni zastupitelé. Zmínil jsem, že byli kupci, kteří měli o jednotlivé části sbírky zájem, ale po segmentech sbírky, nikoli podle lokalit. To znamená, že byl kupec na mapovou sbírku, kupec na staré pohlednice, další kupec na staré tisky a podobně. Aby si jednotlivé obce vybíraly ze sbírky, co se týká jejich historie, je zcela absurdní představa a svědčí pouze o naprostém nepochopení problematiky panem Bitnarem. Ten se ostatně nikdy netajil na veřejnosti tím, jak kulturou a péčí o historické dědictví pohrdá, není proto žádný div, že zakoupení sbírky městem, které je samozřejmě především investicí do kulturního bohatství města a do péče o poznání jeho historie a širšího okolí Broumova, se kterým bylo město vždy velmi úzce spojeno. Když pan Bitnar starostoval městu, řekl mi na osobní schůzce do očí, že když podpoří Bergmanna a jeho výstavy, žádné hlasy ve volbách mu to nepřinese, kdežto když udělá nové chodníky, má jisté hlasy alespoň těch, kteří po těch chodnících budou chodit. Tento způsob uvažování stojí za kritikou nákupu sbírky, pan Bitnar nikdy neuzná její hodnotu a význam pro město, protože mu kultura a historické dědictví nic neříkají.
Osobně zastávám názor, že město Broumov je zajímavé především svou historií, památkami a bohatým kulturním dědictvím, které je z velké části zapomenuto a nebo zničeno, ale lze jej připomínat, obnovovat a navázat na něj. Abychom toho byli schopní, musíme kulturní historii města a Broumovska jako celku, stejně jako širšího okolí, které bylo s Broumovskem vždy úzce svázáno, co nejvíce poznali. Tomu jsem zasvětil svou práci, desítky výstav, všechny mé publikace a rovněž sbírkovou činnost, jejíž plody nyní obohatí inventář Muzea Broumovska. Je to ten nejlepší způsob, jakým mohlo být se sbírkou naloženo a poděkování patří všem, kdo nákup podpořili a kdo této filosofii rozumí a v budoucnu se budou podílet na tom, aby byla sbírka efektivně využívána ve prospěch města, Broumovska a jeho obyvatel.